Archiv stránek trolejbusu 353

Minulá hádanka s trolejbusem číslo 111 je rozluštěna. Jednatel i Ivoš v diskusi k obrázku to místo popsali velmi přesně. Na fotkách z roku 1985 je vidět tzv. Hradecká křižovatka v podobě nedlouho před rekonstrukcí do dnešního stavu. Všimněte si, že trolejové vedení v oblouku je úplně stejné, jako na té fotce z roku 1960. Jen je poněkud pospravované. Ač bylo konstruováno poněkud neoptimálně, vydrželo silný provoz trolejbusů více jak 26 let.
Toto místo nebylo řidiči trolejbusů příliš oblíbené. Plocha křižovatky byla veliká, nikde žádné vodící čáry či výrazné jízdní pruhy a osvětlení mizerné. Odbočování vlevo do Bohdanče bylo za tmy docela dobrodružné. Kdo si špatně najel, dostal se mimo dráty. Aby nespadly sběrače, muselo se jet velmi pomalu. Jen se podívejte na ty kraťoučké obloukové svorky. Vím, co píšu. Po tomto vedení jsem jezdil cca 8 let a odpolední kurs 3III do 00:43 patřil mezi mé „nejoblíbenější“ služby.
Co mne však fascinuje, je způsob, jakým bylo v roce 1960 zavěšeno „nové“ vedení nad vedením starým. Při stavbě nového úseku se často používá metoda dočasného zavěšení dvou vedení nad sebou, o to nejde. Čtyři trolejové vodiče od nového labského mostu totiž musely být někde zakotveny. A aby je bylo možné dopnout, musely se pro ně najít dostatečně únosné sloupy (alespoň 6 – 8 kN na jeden drát). A ty tam tehdy nebyly! Rovinka od křižovatky do Trnové byla na výložnících, jejichž betonové sloupy byly výhradně na straně u Polabin. Tehdejší hranatý betonový sloup měl průřez obdélníku, jeho delší strana byla ve směru namáhání, tedy kolmo k vozovce. Ve směru druhém, odkud by přišel kotvený drát, byla únosnost sloupu minimální. Takže asi použili 4 stožáry a různě je mezi sebou pospojovali. I tak asi ty betonové sloupy popraskaly. Škoda, že způsob kotvení na té staré fotce není vidět.
autor: Lp