7. února 2006 - Diodové děliče
V diskuzi k-reportu o trolejovém vedení diskutující řešili problematiku diodového děliče, přes který se dá jezdit "s proudem". A nebyl by to náš trolejbusový guru Lp, aby neuvedl informace na pravou míru. Tady je tedy výtah z jeho elaborátu:
Dělič je zapojen podle obrázku níže. Na druhém drátě jsou diody namontovány obráceně nebo jsou použity diody opačné. Kummler a Matter dělá děliče se čtyřmi diodami a se čtyřmi segmenty. V Teplicích si to montují z dílů vyráběných firmou ESKO (v Pardubicích na Teplého ulici). Problém je v tom, že při vjezdu s našlápnutím do vypnutého a zkratovaného úseku nesmí dělič shořet. K tomu slouží ty růžkové bleskojistky, které musí rychle roztrhnout oblouk (pokud dřív nevypne rychlovypínač úseku na příjezdu). Další problém je v tom, že při vjezdu s našlápnutím do vypnutého a nezkratovaného úseku, kde stojí trolejbusy s nasazenými sběrači, přes dělič teče jeho vzduchovými mezerami relativně malý proud, který předchozí úsek nevyhodí a bleskojistky jej nevyplivnou a nepřeruší. Na Sukovce se nám takhle jednou opékala jedna z diod. Kummler a Matter to má nějak vyřešené, ale dokud si to od něj za hříšné peníze někdo nekoupí, tak na to asi nepřijdeme. Ještě je třeba dodat, že přes standardně zapojený diodový dělič se nedá rekuperovat a také se takové děliče nemohou dávat do výhybek a křížení, kde zpravidla oddělují dvě živé části s opačnou polaritou. Vyhazování měnírny přejetím přes běžný dělič s proudem - reagují na to hlavně měnírny, kde pracují vedle maximálních nadproudových ochran i tzv. ochrany derivační, které reagují na strmost náběhu odběru. DPmP tyto ochrany nepoužívá hlavně proto, že se dá jen velmi těžko zjistit, jaké parametry strmostí jsou pro provoz trolejbusů vyhovující (prostě to furt vylítávalo, tak jsme je deaktivovali).
Dělič je zapojen podle obrázku níže. Na druhém drátě jsou diody namontovány obráceně nebo jsou použity diody opačné. Kummler a Matter dělá děliče se čtyřmi diodami a se čtyřmi segmenty. V Teplicích si to montují z dílů vyráběných firmou ESKO (v Pardubicích na Teplého ulici). Problém je v tom, že při vjezdu s našlápnutím do vypnutého a zkratovaného úseku nesmí dělič shořet. K tomu slouží ty růžkové bleskojistky, které musí rychle roztrhnout oblouk (pokud dřív nevypne rychlovypínač úseku na příjezdu). Další problém je v tom, že při vjezdu s našlápnutím do vypnutého a nezkratovaného úseku, kde stojí trolejbusy s nasazenými sběrači, přes dělič teče jeho vzduchovými mezerami relativně malý proud, který předchozí úsek nevyhodí a bleskojistky jej nevyplivnou a nepřeruší. Na Sukovce se nám takhle jednou opékala jedna z diod. Kummler a Matter to má nějak vyřešené, ale dokud si to od něj za hříšné peníze někdo nekoupí, tak na to asi nepřijdeme. Ještě je třeba dodat, že přes standardně zapojený diodový dělič se nedá rekuperovat a také se takové děliče nemohou dávat do výhybek a křížení, kde zpravidla oddělují dvě živé části s opačnou polaritou. Vyhazování měnírny přejetím přes běžný dělič s proudem - reagují na to hlavně měnírny, kde pracují vedle maximálních nadproudových ochran i tzv. ochrany derivační, které reagují na strmost náběhu odběru. DPmP tyto ochrany nepoužívá hlavně proto, že se dá jen velmi těžko zjistit, jaké parametry strmostí jsou pro provoz trolejbusů vyhovující (prostě to furt vylítávalo, tak jsme je deaktivovali).
Autor zprávy - Lp © 2006