13. května 2014 - Mezníky v používání různých trolejových sestav v Pardubicích
Kolega Lp sepsal následující pojednání. Naspsal mi k tomu že "Je možné, že jsem na řadu věcí zapomněl, takže uvítám případné připomínky" - takže případné připomínky můžete poslat na ladislavp@dpmp.cz.
Na konci textu zmíněná poslední proudová elektromagnetická výhybka v Pardubicích
28. 12. 1951
První zkušební jízda trolejbusu od měnírny v Semtíně do Bohdanče a zpět. Trolejbus poprvé v Pardubicích přejel přes výhybky a křížení, k čemuž došlo na točně UMA. Výhybky a křížení měly tahové provedení typu ČKD (jejich výrobu po létech převzal Elektrovod Kremnica). Trolejové vedení mělo výhradně pevný závěs.
leden 1952
Součástí první provozní sítě byla i jedna malá nácestná točna, na které se bylo možné otočit z obou směrů jízdy. Zároveň bylo možné ji projet přímo. Nalézala se před hlavní bránou chemičky v Semtíně. Pro malé využití byla demontována ještě v létě 1952 a materiál byl využit v jiných místech tratě. Druhá taková točna, která umožňuje otáčení z obou směrů i průjezd, vznikla až v dubnu 1987 u nádraží. Na rozdíl od toho prvního je však toto obratiště mnohem větší.
05. 10. 1959
V Pardubicích bylo poprvé použito tzv. pružné vedení v přímé části tratě. Stalo se tak na Palackého třídě. Další nové úseky byly zpravidla konstruovány stejně (tj. v rovině a těsně před obloukem pružně, v oblouku pevně). Rovinové svorky pro pružný závěs si pracovníci DPmP dlouhá léta vyráběli sami. Základem každé z nich byl kousek ocelové výztuže do betonu.
11. 09. 1960
Pardubice získaly svou první a jedinou trolejovou křižovatku, do které jsou zaústěny tratě ze čtyř stran. Nejprve zde byl zprovozněn malý trolejový kruhový objezd za použití čtyř elektromagnetických a čtyř mechanických výhybek spojených do dvojic. Každá výhybka byla souměrně rozbočná s úhly 30 + 30 stupňů. Kruh byl dotvořen čtyřmi páry dlouhých obloukových svorek. Každá el. výhybka měla dva proudové předkontakty. Provoz se neosvědčil. Křižovatka byla během několika týdnů zjednodušena a možnost odbočit do libovolného směru, natož se zde otočit, již nikdy nezískala.
11. 09. 1960
Do Pardubic se po několika letech vrátila trolejová křižovatka ve tvaru úplného dvoustopého trojúhelníku. Jednalo se o křižovatku u zimního stadionu. Předchozí 4 křižovatky tohoto tvaru na jiných místech sítě byly zjednodušeny již v první polovině 50. let. Asi po deseti letech provozu jedno levé odbočení zaniklo. Původní rozsah se vrátil zase v květnu 1987. Později se v síti několik takových křižovatek opět objevilo.
04. 10. 1963
Poprvé byl namontován ucelený táhlý oblouk s pružnými jednoúchytovými závěsy v úseku Bohdaneč V Ráji - náměstí.
24. 05. 1965
Díky zprovoznění nadjezdu u Doubravic zanikl jediný úrovňový přejezd přes státní dráhu se závorami, kudy byla vedena pardubická trolejbusová trať. V provozu zůstal jen vlečkový přejezd v Semtíně a v letech 1987 - 2011 jezdily ještě trolejbusy přes koleje vlečky do bývalého lihovaru. Ještě nějakou dobu po zahájení trolejbusové dopravy na Slovany v roce 1954 jezdily trolejbusy přes koleje úzkorozchodné vojenské drážky v místě dnešní křižovatky ulic Dašická a Na Drážce. Jestli se zde někdy potkaly s vlakem, se nepodařilo zjistit.
24. 05. 1965
Na patě západní rampy nadjezdu u Doubravic vznikl táhlý oblouk s bočními izolátory zavěšenými na lanových držácích. Toto řešení v dalších letech nenašlo pokračování, přestože tento úsek sloužil bez poruch až do dubna 1990.
léto 1969
Poprvé byl v síti montován trolejový drát o průřezu 100 mm?. Došlo k tomu na Chrudimské ulici. Průřez 80 mm? se od té doby při rekonstrukcích a stavbách nových úseků přestal používat.
léto 1982
Na točně u nádraží byla poprvé v historii provozu pardubických trolejbusů namontována předjížděcí stopa. Dnes jsou kromě nádraží, kde je od března 2006 také stopa třetí, vybaveny dvěma stopami i točny Pardubičky, Polabiny a Dubina sever.
02. 03. 1984
Na dočasné točně v Lázních Bohdanči V Ráji bylo poprvé v provozu použito víceúchytových dlouhých obloukových svorek. Trať v Polabinách, kde už takové svorky visely, nebyla v té době ještě uvedena do provozu.
16. 07. 1986
Naposledy byly montovány jako nové dlouhé obloukové svorky do plechových třmenů starého typu s jediným úchytem bez závěsných drátků. Stalo se tak na točně v Pardubičkách po havárii sítě. Důvodem nebyl nedostatek příslušného materiálu, ale skutečnost, že dvou- a tříúchytové svorky neuměli ještě mnozí z tehdejších montérů trolejového vedení montovat. Svorky zde v této podobě vydržely do rekonstrukce v květnu 1995.
12. 10. 1986
Poprvé se v provozu objevily podvěsné výhybky (mechanická i elektromagnetická), a to na točně v Polabinách, přes kterou byl zřízena objížďka pro trolejbusové linky do Semtína a Bohdanče. Na této točně se až do 2. 11. 1987 nic neotáčelo. Obracení trolejbusů na oblouku zřízeném mezi protisměrnými stopami nebylo nic nového. V letech 1957 až 1966 se takto otáčely trolejbusy před divadlem. Dnes je tato forma obratiště použita u Globusu nebo na náměstí v Lázních Bohdanči.
21. 04. 1987
Byla zprovozněna první jednoduchá křižovatková výhybka v ČSSR na Palackého třídě u lihovaru. Měla provedení tahové z armatur starého typu s předsunutým kontaktem a dosloužila v březnu 1999.
podzim 1988
U Kostelíčka byla namontována podvěsná výhybka s jazyky z plochého profilu vybavená zkušebně zádržným mechanismem pro provoz s předkontaktem. Na podzim 1992 byla nahrazena typem U79 (K&M) s žárovkovou signalizací typu BKV.
01. 11. 1988
Na Teplého ulici u vozovny byly zprovozněny dvě elektromagnetické výhybky starého typu namontované podvěsně do formy tzv. dvojvýhybek. Obě sestavy byly vybavené předkontakty. Jednalo se v podstatě o dvojité křižovatkové výhybky, u kterých vždy chyběl jeden přímý směr křížem. Staré tahové výhybky byly použity z jediného důvodu: v ČSSR se v té době ještě nedaly sehnat podvěsné proudové výhybky, které by bylo možné ovládat pomocí předkontaktu. Výhybky s dlouhými jazyky, které krátce předtím pracovníci DPmP zkušebně vybavili zádržným mechanismem, byly pro tento účel nepoužitelné, protože by se to takovéto sestavy nevešly.
srpen 1989
Došlo k namontování první jednoduché křižovatkové výhybky v podvěsném provedení. Tělesa výhybek byla tehdy doplněna do prostého křížení před nádražím. Tehdy byla v Pardubicích poprvé použita tělesa proudových podvěsných výhybek od firmy K&M typu U79. Tato křižovatková výhybka byla provozována s předkontaktem a s maďarskou žárovkovou signalizací. Švýcarské armatury byly v době totality získány z Dopravního podniku v Budapešti (BKV) díky pracovníkům Elektrizace železnic.
01. 11. 1990
Byly zprovozněny poslední nově namontované tahové výhybky starého typu - elektromagnetická na třídě Míru pro odbočení na Masarykovo nám. a mechanická na Masarykově nám. Narychlo tak byla připravena odbočka potřebná pro provoz trolejbusové linky číslo 11.
červen 1993
V euforii nad kvalitou švýcarských výhybek U79 bylo stanoveno, že jimi bude při rekonstrukci v červnu 1993 vybavena celá křižovatka a Domu služeb. Protože bylo stále složité a velmi drahé získat originální armatury, bylo dohodnuto zakoupit jejich kopie, které si pro své účely vyráběl a recykloval DP v Budapešti. Jenže tyto kopie byly nekvalitní, značně poruchové a pro provoz s předkontakty nevhodné. Všechny výhybky proto musely být postupně vyměněny a původní maďarské výhybky pak dosloužily ve vozovně v provozu bez předkontaktů. Poslední z nich slouží jako úplně poslední proudová výhybka v síti. Nalezneme ji ve vozovně na vjezdu do haly DO a na 6. stopu. Brzy však zmizí i ona a její místo zaujme výhybka s rádiovým ovládáním.
listopad 1993
První rychloprůjezdná tahová výhybka FABA v Pardubicích a po Ostravě druhá v ČR byla namontována na Hradecké ul. u Stavařova. Měla ovládání prostřednictvím předkontaktu, protože trolejbusy ještě tehdy nebyly vybaveny rádiovými vysílači. Výhybka měla zprvu blokovací a odblokovací kontakty, ale ty se v provozu neosvědčily, proto byly velmi brzy demontovány.
březen 1994
Vybraným řidičům byly zapůjčovány bateriové klíčenky, aby s nimi zkoušeli rádiově ovládat elektromagnetickou výhybku na Stavařově.
březen 1995
Ve vozovně vznikla první pardubická dvojitá křižovatková výhybka. Původně jednoduchý angličan byl doplněn na dvojitý. Stejný osud potkal i jednoduchý angličan na křižovatce u Domu služeb na tzv. "kulatém rohu" v červenci 1995. První byl zrušen v březnu 2014 a druhý již v srpnu 2000 poté, co již měl opět jen tvar poloangličana.
květen 1995
Na nadjezdu u nemocnice byly poprvé uceleně použity tzv. delta závěsy. Díky nim bylo možné vynechat vložené lanové konstrukce a využít jen prostá příčná nosná lana. Na točně v Pardubičkách pak vznikla předjízná stopa vybavená první proudovou výhybkou od firmy Esko.
říjen 1996
Došlo k namontování prvních dvou tahových mechanických rychloprůjezdných výhybek a tahových křížení (typ Faba/Elektroline). Taktéž byly namontovány další dvě rychloprůjezdné elektromagnetické výhybky poprvé bez předkontaktů. Trolejbusy ještě neměly rádiové vysílače, proto byly u JŘ dotčených kurzů dočasně připevněny malé bateriové klíčenky. Jednalo se o točny Semtín a UMA.
říjen 1996
Byl zprovozněn první úsek vedení s trolejovými vodiči napínanými závažím, a to mezi Semtínem hl. bránou a Rybitvím. Poprvé byly také použity plastové výložníky a pilotované základové trubky sloupů bez použití betonu.
červenec 1997
Poslední ucelený úsek pevného vedení byl nahrazen pružnými závěsy. Stalo se tak v lesním úseku UMA - Lázně Bohdaneč. V pevném provedení pak zůstalo vedení v ulici Ke Kamenci, v podjezdu, krátký úsek přes Prokopův most a některá místa ve vozovně.
září 1997
Byla použita první podvěsná elektromagnetická výhybka ovládaná rádiem. Stalo se tak na odbočce do myčky v DP. Výhybku dodala firma Elektroline.
červen 1998
Při montáži točny u Globusu byly znovu nově použity obloukové svorky uchycené ve třmenech, které tvoří přerušení příčných nosných lan. Na rozdíl od starého řešení byly tyto francouzské závěsy opatřeny dvojitými úchyty, aby časem nedocházelo k lámání svorek v ohybu. Jednalo se také o první okružní křižovatku s trolejovým vedením. Trolejový rondel z roku 1960 u Domu služeb nebyl stavebně okružní křižovatkou, protože kromě trolejbusů tudy všechna ostatní vozidla projížděla v průsečném režimu.
únor 1999
Došlo k demontáži posledních starých vyztužených dlouhých obloukových svorek v síti na odbočení z Dašické do ulice Ke Kamenci. Nejprve bylo uvažováno s tím, že z nostalgických důvodů bude oblouk opatřen kopiemi původních svorek, ale nepodařilo se je sehnat.
20. 03. 1999
Dosloužily poslední tahové výhybky starého provedení. Ve dvou výlukách po sobě byly postupně demontovány: jedna elektromagnetická a jedna mechanická výhybka u pošty 2 nedaleko nádraží a také poloangličan u lihovaru (ten byl úplně poslední). Pozor, v té době sloužil ještě jeden pár starých výhybkových těles u DP ve dvojvýhybce v podvěsné podobě až do května 2001!
duben 1999
V síti se poprvé objevila el. výhybka s motorky místo cívek. Je to rychloprůjezdná tahová výhybka na Palackého třídě u OD Tesco a slouží zde dodnes.
červenec 2000
Po rekonstrukci křižovatky u Domu služeb, při níž byly doplněny další průjezdné stopy, vznikl v centru města blokový uzel, kde je možné otáčet trolejbusy přijíždějící ze všech čtyř hlavních směrů. Tyto možnosti jsou po dobu rekonstrukce třídy Míru dočasně nedostupné.
květen 2001
Došlo k demontáži úplně posledních těles elektromagnetické výhybky starého typu na dvojvýhybce v Teplého ulici ve směru od DP do centra a na Duklu. Původní tahová tělesa zde po úpravě sloužila od listopadu 1988 jako podvěsná. Druhá dvě stejná tělesa ve dvojvýhybce na vjezdu do točny u DP byla nahrazena typem U79 již v březnu 1995.
říjen 2001
Byly demontovány poslední dvě výhradně proudové výhybky v síti mimo vozovnu. Nalézaly se na Hradecké ulici u ZS ve směru do centra a ve Sladkovského ulici před vjezdem na tř. Míru.
leden 2003
Jedna elektromagnetická výhybka na křižovatce ulic Bělehradská a Kosmonautů byla zkušebně vybavena ovládáním pro automatický systém stavění Vetra od společnosti Elektroline. Zde si výrobce poprvé ověřoval vlastnosti nového systému, který je nyní úspěšně dodáván do řady jiných měst. Pardubice zůstaly zatím z důvodů finančních mimo hru. Zkušební výhybka v Polabinách však funguje dodnes.
únor 2004
V síti se objevily první dva páry diodových děličů. Mají místo na Sukově třídě (typ Elektroline). Slouží dosud.
březen 2004
Byly namontovány první diodové děliče typu Esko v Teplého ulici u křižovatky s ulicí Jana Palacha. V květnu 2013 dosloužily.
říjen 2007
Během rekonstrukce vedení na točně v Polabinách byly poprvé použity mobilní stožáry.
31. 05. 2009
Při rekonstrukci trolejového úseku na Hradecké ulici byl zlikvidován jediný předkontakt k výhybce s rádiovým ovládáním na Stavařově.
květen 2009
Proběhla montáž prvního tahového zhášecího děliče Elektroline do tahové elektromagnetické výhybky na Dašické ulici (odbočka Ke Kamenci).
březen 2011
Byly zahájeny zkoušky systému automatického stavění výhybek, jenž byl vyvinut společností Elektrizace železnic. Pro tyto účely byla upravena elektromagnetická výhybka na točně v Polabinách a potřebná zařízení byla namontována ve třech trolejbusech. Tento systém byl později úspěšně dodán do některých zahraničních měst a Pardubice opět zůstaly stát mimo.
06. 05. 2011
Byly použity první podvěsné zhášecí děliče na poloangličanu u hl. nádraží. Jednalo se o výrobky pracovníků DPmP a.s.
listopad 2011
V Lázních Bohdanči u mostu přes Rajskou strouhu byl namontován první přibližovač zkratu v pardubické trolejové síti. Důvodem bylo umožnit spolehlivější provoz moderních trolejbusů v dlouhém úseku s nedostatečným napájením.
listopad 2012
Byla dokončena rekonstrukce jednostopé tratě v ulici Ke Kamenci. Většina délky tohoto úseku byla zachována v historicky původní podobě včetně hranatých betonových sloupů. Jedná se také o poslední místo s výskytem trolejového drátu o průřezu 80 mm?. Tento drát je dokonce původní a pochází z roku 1952. Do roku 1960 sloužil na úseku přes starý labský most.
07. 03. 2014
Zmizela poslední dvojitá křižovatková výhybka v Pardubicích, která se nalézala ve vozovně u přebíračů. Zároveň se jednalo o poslední proudové pardubické výhybky s předkontaktem. Nahrazena byla dvojicí rozbočných tahových výhybek s rádiovým ovládáním.
08. 05. 2014
V celé síti zůstala poslední proudová elektromagnetická výhybka. Lze ji vidět ve vozovně na vjezdu na 6. stopu. Jedná se o poslední armatury typu U79, i když ne originální. Byly získány v roce 1993 v Budapešti.
S pozdravem Lp
Na konci textu zmíněná poslední proudová elektromagnetická výhybka v Pardubicích
28. 12. 1951
První zkušební jízda trolejbusu od měnírny v Semtíně do Bohdanče a zpět. Trolejbus poprvé v Pardubicích přejel přes výhybky a křížení, k čemuž došlo na točně UMA. Výhybky a křížení měly tahové provedení typu ČKD (jejich výrobu po létech převzal Elektrovod Kremnica). Trolejové vedení mělo výhradně pevný závěs.
leden 1952
Součástí první provozní sítě byla i jedna malá nácestná točna, na které se bylo možné otočit z obou směrů jízdy. Zároveň bylo možné ji projet přímo. Nalézala se před hlavní bránou chemičky v Semtíně. Pro malé využití byla demontována ještě v létě 1952 a materiál byl využit v jiných místech tratě. Druhá taková točna, která umožňuje otáčení z obou směrů i průjezd, vznikla až v dubnu 1987 u nádraží. Na rozdíl od toho prvního je však toto obratiště mnohem větší.
05. 10. 1959
V Pardubicích bylo poprvé použito tzv. pružné vedení v přímé části tratě. Stalo se tak na Palackého třídě. Další nové úseky byly zpravidla konstruovány stejně (tj. v rovině a těsně před obloukem pružně, v oblouku pevně). Rovinové svorky pro pružný závěs si pracovníci DPmP dlouhá léta vyráběli sami. Základem každé z nich byl kousek ocelové výztuže do betonu.
11. 09. 1960
Pardubice získaly svou první a jedinou trolejovou křižovatku, do které jsou zaústěny tratě ze čtyř stran. Nejprve zde byl zprovozněn malý trolejový kruhový objezd za použití čtyř elektromagnetických a čtyř mechanických výhybek spojených do dvojic. Každá výhybka byla souměrně rozbočná s úhly 30 + 30 stupňů. Kruh byl dotvořen čtyřmi páry dlouhých obloukových svorek. Každá el. výhybka měla dva proudové předkontakty. Provoz se neosvědčil. Křižovatka byla během několika týdnů zjednodušena a možnost odbočit do libovolného směru, natož se zde otočit, již nikdy nezískala.
11. 09. 1960
Do Pardubic se po několika letech vrátila trolejová křižovatka ve tvaru úplného dvoustopého trojúhelníku. Jednalo se o křižovatku u zimního stadionu. Předchozí 4 křižovatky tohoto tvaru na jiných místech sítě byly zjednodušeny již v první polovině 50. let. Asi po deseti letech provozu jedno levé odbočení zaniklo. Původní rozsah se vrátil zase v květnu 1987. Později se v síti několik takových křižovatek opět objevilo.
04. 10. 1963
Poprvé byl namontován ucelený táhlý oblouk s pružnými jednoúchytovými závěsy v úseku Bohdaneč V Ráji - náměstí.
24. 05. 1965
Díky zprovoznění nadjezdu u Doubravic zanikl jediný úrovňový přejezd přes státní dráhu se závorami, kudy byla vedena pardubická trolejbusová trať. V provozu zůstal jen vlečkový přejezd v Semtíně a v letech 1987 - 2011 jezdily ještě trolejbusy přes koleje vlečky do bývalého lihovaru. Ještě nějakou dobu po zahájení trolejbusové dopravy na Slovany v roce 1954 jezdily trolejbusy přes koleje úzkorozchodné vojenské drážky v místě dnešní křižovatky ulic Dašická a Na Drážce. Jestli se zde někdy potkaly s vlakem, se nepodařilo zjistit.
24. 05. 1965
Na patě západní rampy nadjezdu u Doubravic vznikl táhlý oblouk s bočními izolátory zavěšenými na lanových držácích. Toto řešení v dalších letech nenašlo pokračování, přestože tento úsek sloužil bez poruch až do dubna 1990.
léto 1969
Poprvé byl v síti montován trolejový drát o průřezu 100 mm?. Došlo k tomu na Chrudimské ulici. Průřez 80 mm? se od té doby při rekonstrukcích a stavbách nových úseků přestal používat.
léto 1982
Na točně u nádraží byla poprvé v historii provozu pardubických trolejbusů namontována předjížděcí stopa. Dnes jsou kromě nádraží, kde je od března 2006 také stopa třetí, vybaveny dvěma stopami i točny Pardubičky, Polabiny a Dubina sever.
02. 03. 1984
Na dočasné točně v Lázních Bohdanči V Ráji bylo poprvé v provozu použito víceúchytových dlouhých obloukových svorek. Trať v Polabinách, kde už takové svorky visely, nebyla v té době ještě uvedena do provozu.
16. 07. 1986
Naposledy byly montovány jako nové dlouhé obloukové svorky do plechových třmenů starého typu s jediným úchytem bez závěsných drátků. Stalo se tak na točně v Pardubičkách po havárii sítě. Důvodem nebyl nedostatek příslušného materiálu, ale skutečnost, že dvou- a tříúchytové svorky neuměli ještě mnozí z tehdejších montérů trolejového vedení montovat. Svorky zde v této podobě vydržely do rekonstrukce v květnu 1995.
12. 10. 1986
Poprvé se v provozu objevily podvěsné výhybky (mechanická i elektromagnetická), a to na točně v Polabinách, přes kterou byl zřízena objížďka pro trolejbusové linky do Semtína a Bohdanče. Na této točně se až do 2. 11. 1987 nic neotáčelo. Obracení trolejbusů na oblouku zřízeném mezi protisměrnými stopami nebylo nic nového. V letech 1957 až 1966 se takto otáčely trolejbusy před divadlem. Dnes je tato forma obratiště použita u Globusu nebo na náměstí v Lázních Bohdanči.
21. 04. 1987
Byla zprovozněna první jednoduchá křižovatková výhybka v ČSSR na Palackého třídě u lihovaru. Měla provedení tahové z armatur starého typu s předsunutým kontaktem a dosloužila v březnu 1999.
podzim 1988
U Kostelíčka byla namontována podvěsná výhybka s jazyky z plochého profilu vybavená zkušebně zádržným mechanismem pro provoz s předkontaktem. Na podzim 1992 byla nahrazena typem U79 (K&M) s žárovkovou signalizací typu BKV.
01. 11. 1988
Na Teplého ulici u vozovny byly zprovozněny dvě elektromagnetické výhybky starého typu namontované podvěsně do formy tzv. dvojvýhybek. Obě sestavy byly vybavené předkontakty. Jednalo se v podstatě o dvojité křižovatkové výhybky, u kterých vždy chyběl jeden přímý směr křížem. Staré tahové výhybky byly použity z jediného důvodu: v ČSSR se v té době ještě nedaly sehnat podvěsné proudové výhybky, které by bylo možné ovládat pomocí předkontaktu. Výhybky s dlouhými jazyky, které krátce předtím pracovníci DPmP zkušebně vybavili zádržným mechanismem, byly pro tento účel nepoužitelné, protože by se to takovéto sestavy nevešly.
srpen 1989
Došlo k namontování první jednoduché křižovatkové výhybky v podvěsném provedení. Tělesa výhybek byla tehdy doplněna do prostého křížení před nádražím. Tehdy byla v Pardubicích poprvé použita tělesa proudových podvěsných výhybek od firmy K&M typu U79. Tato křižovatková výhybka byla provozována s předkontaktem a s maďarskou žárovkovou signalizací. Švýcarské armatury byly v době totality získány z Dopravního podniku v Budapešti (BKV) díky pracovníkům Elektrizace železnic.
01. 11. 1990
Byly zprovozněny poslední nově namontované tahové výhybky starého typu - elektromagnetická na třídě Míru pro odbočení na Masarykovo nám. a mechanická na Masarykově nám. Narychlo tak byla připravena odbočka potřebná pro provoz trolejbusové linky číslo 11.
červen 1993
V euforii nad kvalitou švýcarských výhybek U79 bylo stanoveno, že jimi bude při rekonstrukci v červnu 1993 vybavena celá křižovatka a Domu služeb. Protože bylo stále složité a velmi drahé získat originální armatury, bylo dohodnuto zakoupit jejich kopie, které si pro své účely vyráběl a recykloval DP v Budapešti. Jenže tyto kopie byly nekvalitní, značně poruchové a pro provoz s předkontakty nevhodné. Všechny výhybky proto musely být postupně vyměněny a původní maďarské výhybky pak dosloužily ve vozovně v provozu bez předkontaktů. Poslední z nich slouží jako úplně poslední proudová výhybka v síti. Nalezneme ji ve vozovně na vjezdu do haly DO a na 6. stopu. Brzy však zmizí i ona a její místo zaujme výhybka s rádiovým ovládáním.
listopad 1993
První rychloprůjezdná tahová výhybka FABA v Pardubicích a po Ostravě druhá v ČR byla namontována na Hradecké ul. u Stavařova. Měla ovládání prostřednictvím předkontaktu, protože trolejbusy ještě tehdy nebyly vybaveny rádiovými vysílači. Výhybka měla zprvu blokovací a odblokovací kontakty, ale ty se v provozu neosvědčily, proto byly velmi brzy demontovány.
březen 1994
Vybraným řidičům byly zapůjčovány bateriové klíčenky, aby s nimi zkoušeli rádiově ovládat elektromagnetickou výhybku na Stavařově.
březen 1995
Ve vozovně vznikla první pardubická dvojitá křižovatková výhybka. Původně jednoduchý angličan byl doplněn na dvojitý. Stejný osud potkal i jednoduchý angličan na křižovatce u Domu služeb na tzv. "kulatém rohu" v červenci 1995. První byl zrušen v březnu 2014 a druhý již v srpnu 2000 poté, co již měl opět jen tvar poloangličana.
květen 1995
Na nadjezdu u nemocnice byly poprvé uceleně použity tzv. delta závěsy. Díky nim bylo možné vynechat vložené lanové konstrukce a využít jen prostá příčná nosná lana. Na točně v Pardubičkách pak vznikla předjízná stopa vybavená první proudovou výhybkou od firmy Esko.
říjen 1996
Došlo k namontování prvních dvou tahových mechanických rychloprůjezdných výhybek a tahových křížení (typ Faba/Elektroline). Taktéž byly namontovány další dvě rychloprůjezdné elektromagnetické výhybky poprvé bez předkontaktů. Trolejbusy ještě neměly rádiové vysílače, proto byly u JŘ dotčených kurzů dočasně připevněny malé bateriové klíčenky. Jednalo se o točny Semtín a UMA.
říjen 1996
Byl zprovozněn první úsek vedení s trolejovými vodiči napínanými závažím, a to mezi Semtínem hl. bránou a Rybitvím. Poprvé byly také použity plastové výložníky a pilotované základové trubky sloupů bez použití betonu.
červenec 1997
Poslední ucelený úsek pevného vedení byl nahrazen pružnými závěsy. Stalo se tak v lesním úseku UMA - Lázně Bohdaneč. V pevném provedení pak zůstalo vedení v ulici Ke Kamenci, v podjezdu, krátký úsek přes Prokopův most a některá místa ve vozovně.
září 1997
Byla použita první podvěsná elektromagnetická výhybka ovládaná rádiem. Stalo se tak na odbočce do myčky v DP. Výhybku dodala firma Elektroline.
červen 1998
Při montáži točny u Globusu byly znovu nově použity obloukové svorky uchycené ve třmenech, které tvoří přerušení příčných nosných lan. Na rozdíl od starého řešení byly tyto francouzské závěsy opatřeny dvojitými úchyty, aby časem nedocházelo k lámání svorek v ohybu. Jednalo se také o první okružní křižovatku s trolejovým vedením. Trolejový rondel z roku 1960 u Domu služeb nebyl stavebně okružní křižovatkou, protože kromě trolejbusů tudy všechna ostatní vozidla projížděla v průsečném režimu.
únor 1999
Došlo k demontáži posledních starých vyztužených dlouhých obloukových svorek v síti na odbočení z Dašické do ulice Ke Kamenci. Nejprve bylo uvažováno s tím, že z nostalgických důvodů bude oblouk opatřen kopiemi původních svorek, ale nepodařilo se je sehnat.
20. 03. 1999
Dosloužily poslední tahové výhybky starého provedení. Ve dvou výlukách po sobě byly postupně demontovány: jedna elektromagnetická a jedna mechanická výhybka u pošty 2 nedaleko nádraží a také poloangličan u lihovaru (ten byl úplně poslední). Pozor, v té době sloužil ještě jeden pár starých výhybkových těles u DP ve dvojvýhybce v podvěsné podobě až do května 2001!
duben 1999
V síti se poprvé objevila el. výhybka s motorky místo cívek. Je to rychloprůjezdná tahová výhybka na Palackého třídě u OD Tesco a slouží zde dodnes.
červenec 2000
Po rekonstrukci křižovatky u Domu služeb, při níž byly doplněny další průjezdné stopy, vznikl v centru města blokový uzel, kde je možné otáčet trolejbusy přijíždějící ze všech čtyř hlavních směrů. Tyto možnosti jsou po dobu rekonstrukce třídy Míru dočasně nedostupné.
květen 2001
Došlo k demontáži úplně posledních těles elektromagnetické výhybky starého typu na dvojvýhybce v Teplého ulici ve směru od DP do centra a na Duklu. Původní tahová tělesa zde po úpravě sloužila od listopadu 1988 jako podvěsná. Druhá dvě stejná tělesa ve dvojvýhybce na vjezdu do točny u DP byla nahrazena typem U79 již v březnu 1995.
říjen 2001
Byly demontovány poslední dvě výhradně proudové výhybky v síti mimo vozovnu. Nalézaly se na Hradecké ulici u ZS ve směru do centra a ve Sladkovského ulici před vjezdem na tř. Míru.
leden 2003
Jedna elektromagnetická výhybka na křižovatce ulic Bělehradská a Kosmonautů byla zkušebně vybavena ovládáním pro automatický systém stavění Vetra od společnosti Elektroline. Zde si výrobce poprvé ověřoval vlastnosti nového systému, který je nyní úspěšně dodáván do řady jiných měst. Pardubice zůstaly zatím z důvodů finančních mimo hru. Zkušební výhybka v Polabinách však funguje dodnes.
únor 2004
V síti se objevily první dva páry diodových děličů. Mají místo na Sukově třídě (typ Elektroline). Slouží dosud.
březen 2004
Byly namontovány první diodové děliče typu Esko v Teplého ulici u křižovatky s ulicí Jana Palacha. V květnu 2013 dosloužily.
říjen 2007
Během rekonstrukce vedení na točně v Polabinách byly poprvé použity mobilní stožáry.
31. 05. 2009
Při rekonstrukci trolejového úseku na Hradecké ulici byl zlikvidován jediný předkontakt k výhybce s rádiovým ovládáním na Stavařově.
květen 2009
Proběhla montáž prvního tahového zhášecího děliče Elektroline do tahové elektromagnetické výhybky na Dašické ulici (odbočka Ke Kamenci).
březen 2011
Byly zahájeny zkoušky systému automatického stavění výhybek, jenž byl vyvinut společností Elektrizace železnic. Pro tyto účely byla upravena elektromagnetická výhybka na točně v Polabinách a potřebná zařízení byla namontována ve třech trolejbusech. Tento systém byl později úspěšně dodán do některých zahraničních měst a Pardubice opět zůstaly stát mimo.
06. 05. 2011
Byly použity první podvěsné zhášecí děliče na poloangličanu u hl. nádraží. Jednalo se o výrobky pracovníků DPmP a.s.
listopad 2011
V Lázních Bohdanči u mostu přes Rajskou strouhu byl namontován první přibližovač zkratu v pardubické trolejové síti. Důvodem bylo umožnit spolehlivější provoz moderních trolejbusů v dlouhém úseku s nedostatečným napájením.
listopad 2012
Byla dokončena rekonstrukce jednostopé tratě v ulici Ke Kamenci. Většina délky tohoto úseku byla zachována v historicky původní podobě včetně hranatých betonových sloupů. Jedná se také o poslední místo s výskytem trolejového drátu o průřezu 80 mm?. Tento drát je dokonce původní a pochází z roku 1952. Do roku 1960 sloužil na úseku přes starý labský most.
07. 03. 2014
Zmizela poslední dvojitá křižovatková výhybka v Pardubicích, která se nalézala ve vozovně u přebíračů. Zároveň se jednalo o poslední proudové pardubické výhybky s předkontaktem. Nahrazena byla dvojicí rozbočných tahových výhybek s rádiovým ovládáním.
08. 05. 2014
V celé síti zůstala poslední proudová elektromagnetická výhybka. Lze ji vidět ve vozovně na vjezdu na 6. stopu. Jedná se o poslední armatury typu U79, i když ne originální. Byly získány v roce 1993 v Budapešti.
S pozdravem Lp